Církevní gymnázium sv. Voršily

Historie školy


Obyčejné malé gymnázium, osm tříd, osm ročníků.
Čím se liší od škol v okolí?
Nepochybně také tím, že navazuje na téměř třísetletou tradici voršilského školství v Kutné Hoře.
Nahlédněme tedy do historie.

První konvent voršilek byl do Čech uveden z belgického Lutychu v roce 1655 zásluhou hraběnky Sibyly z Lamboy. Sestry záhy vybudovaly klášter na Novém Městě pražském. Jeho chovankami se v roce 1704 staly hraběnky Eleonora a Maxmiliana z Trautmannsdorfu - Weinsbergu. Na starší ze sester, hraběnku Eleonoru, zapůsobila voršilská výchova natolik, že se o několik let později rozhodla založit nový klášter, tentokrát v Kutné Hoře.

Sotva tři týdny po příchodu do Kutné Hory začaly sestry vyučovat. Do školy vnější, určené dívkám z měšťanských rodin i chudším, jich bylo přijato na půl druhé stovky. Pro velký počet přihlášených musely být rozděleny do dvou tříd, a i přesto byl i podle tehdejšího náhledu počet žákyň ve třídě vysoký. Za přiměřený počet, při kterém bylo možno přihlížet k individuálním potřebám dívek, se tehdy pokládalo šedesát žákyň.
Vyučovacími předměty bylo náboženství, čtení, psaní, počítání a ruční práce.
Téměř současně byla zřízena i škola vnitřní, internátní. Její chovanky, kterých bývaly dvě až tři desítky a pocházely především z rodin šlechtických, případně ze zámožnějších rodin měšťanských, se nadto učily zeměpisu, dějepisu, německému a francouzskému jazyku, hudbě a jemným ručním pracím, později také malbě.
Při klášterní škole byla již od jejích počátků zřízena zvláštní škola ženských ručních prací, ve které se žákyně učily všem praktickým i jemným ručním pracím. Většinou se zde dívky učily šít, vyšívat a zdobit mešní roucha a jiné potřeby pro kostel.
V roce 1807 vznikla i škola obecná.
Při péči o žákyně byl vždy kladen hlavní zřetel na výchovu náboženskomravní, a právě proto se škola těšila v širokém okolí velmi dobré pověsti.

Hledání sídla

Prvním sídlem konventu byl soukromý dům č. 585 v Libušině (dříve Panenské) ulici, k němuž byly postupně připojeny i dva domy sousední.
Konečně v roce 1733 získaly sestry císařský mandát schvalující výstavbu konventu. Stavět se začalo poblíž městských hradeb roku 1735 podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera, jenž osobně na stavbu dohlížel.
Do novostavby se sestry i škola přestěhovaly 16. září 1743, avšak severní a západní část pětikřídlé budovy konventu zůstaly dodnes jen v nákresech. Klášterní kostel Nejsvětějšího srdce Páně, který měl soubor budov uzavírat, vyrostl až v letech 1898 - 1901 podle plánů Bedřicha Ohmanna.

Školské reformy

Zákony z roku 1879 reformovaly celý školský systém. Přitom byla prodloužena povinná školní docházka od šesti do čtrnácti let a na šestitřídní obecnou školu navazovala dvoutřídní vyšší škola. Již roku 1892 se však obecná škola zkrátila na pětitřídní, naopak měšťanská škola se prodloužila na tři roky. Voršilské školy tato reforma zasáhla jen slabě, neboť již dříve začaly vyučovat podle nových osnov pro měšťanskou školu.
Roku 1888 byl při škole zřízen "pokračovací kurs", který sloužil pro další vzdělávání žaček po absolvování měšťanské školy. Pokračovací kurs se dobře osvědčil, a tak se na přání členů rady školy začalo uvažovat o vzniku Ústavu ku vzdělávání učitelek. Soukromý čtyřletý učitelský ústav pro dívky získal povolení výnosem Zemské školní rady v srpnu 1891, v září téhož roku byla zahájena výuka prvních téměř padesáti dívek.

Vyšší dívčí

Školní rok se svým uspořádáním na konci 18. a počátkem 19. století značně lišil od současnosti. Vyučování bylo rozčleněno do tzv. letního a zimního kursu. Na závěr každého kursu se konaly veřejné závěrečné zkoušky. Za zimní kurs obvykle v únoru či březnu, v září, na konci letního kursu, se pak konaly zkoušky za celý školní rok. Nový školní rok začínal pravidelně 4. listopadu.
K výrazné změně uspořádání školního roku došlo v roce 1830, kdy byl začátek školního roku přesunut na 5. října, závěr na 29. července, a žákyně tak poprvé trávily hlavní prázdniny v létě.
Od roku 1833 až do prodloužení povinné školní docházky zákonem z roku l867 existovala při klášterní škole nedělní škola určená dívkám, které již pravidelnou školní výuku nenavštěvovaly. Jejich výchova a vzdělávání bylo zaměřeno na náboženství a ruční práce.
Vyšší dívčí škola byla zřízena v Kutné Hoře k 1. říjnu 1869. Stalo se tak na žádost města a podle vzoru voršilské školy pražské. Škola byla dvouletá, vyučovalo se zde náboženství, češtině, němčině, francouzštině, české a německé literatuře, zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, fyzice, počtům, měřičství, kreslení, ručním pracím a zpěvu.
Protože i nadále přibývalo dívek, které školu navštěvovaly, potýkala se opět každoročně s nedostatkem učeben i vyučujících. V roce 1871 tomu částečně odpomohlo zřízení vyšší dívčí školy u kostela sv. Jakuba umístěné ve Vlašském dvoře. Tato škola zanikla po čtrnácti letech své existence při další reformě školství.

Obrození za zdmi (kláštera)

Všechny kláštery řádu sv. Voršily v Čechách byly založeny z konventu pražského a jejich školy od počátku vedeny jako ústavy německé. Vzdělávání dívek ostatně ještě po celé 18. století bylo záležitostí víceméně výlučnou.
Zdejší voršilská škola byla prvním řeholním ústavem v Čechách, na němž se, a to již roku 1861, čeština stala vyučovacím jazykem a němčina se zařadila jen mezi povinné vyučovací předměty. O vlasteneckou výchovu svých chovanek se zasloužily horlivou výukou českého jazyka a dějin i sestry.

Odkaz Mater Jakobiny

Jednou z velmi výrazných osobností kutnohorské voršilské komunity byla bezesporu Mater Jakobina Rejholcová. V době, kdy byla představenou kláštera, tedy v letech 1882 - 1909, zažila voršilská komunita i její školské instituce nebývalý rozvoj. Vyšší škola byla přeměněna na školu měšťanskou, vznikl učitelský ústav a pro jeho potřeby byla sousední malá budova přestavěna na cvičnou obecnou školu, kde získávaly praxi žákyně učitelského ústavu. Pod vedením M. Jakobiny došlo konečně se stopadesátiletým zpožděním k výstavbě klášterního kostela.

Republika

Přes některé snahy o převedení učitelského ústavu na město zůstávaly voršilské školy v Kutné Hoře jednou z významných vzdělávacích institucí města i po celé meziválečné období. Sestry vedly obecnou i měšťanskou (hlavní) školu, tehdy již čtyřtřídní, pečovaly rovněž o nejmenší děti v mateřské škole. Všechny řádové výchovné ústavy byly během 20. a 30. let 20. století vybaveny moderními pomůckami.
Žákyně i studentky se účastnily všech oslav ve městě, často přispívaly svými vystoupeními, kromě toho se podílely na náboženských slavnostech, působily i v Mariánské družině a rozvíjely sociální činnost. Velká pozornost byla věnována také Československému červenému kříži.

Rány osudu

Nacistická okupace zasáhla školu hned v počátku. Už ve školním roce 1939/40 musel učitelský ústav, obecná i měšťanská škola postoupit část svých učeben kutnohorskému reálnému gymnáziu, jehož prostory byly zabrány pro vojenské účely. Také část protileteckého krytu, který byl vybudován ve sklepeních kláštera a který ve druhé polovině 30. let sloužil ke cvičením civilní obrany, byla v roce 1940 zabrána říšskoněmeckým vojskem. Vyučování tedy opět probíhalo ve stísněných podmínkách. Výuku ve škole ztížily i zásahy nacistické revize, která označila učebnice, knihy ve školní knihovně či mapy a další pomůcky za nevyhovující a zakázala jejich užívání. Vyučování tedy probíhalo z velké části bez učebnic, navíc bylo pro nedostatek paliva v zimě každoročně na delší dobu přerušováno a žákyně dostávaly úlohy domů.
Okupační úřady v roce 1940 již nedovolily otevřít nový první ročník střední školy - učitelského ústavu a maturitami v květnu 1942 se jeho existence uzavřela.
Po válce se sice život obecné a měšťanské školy vrátil do normálních kolejí, avšak ne nadlouho.
Posledním školním rokem voršilské školy, tehdy již přejmenované na školu národní a střední, byl rok 1948/49. V květnu roku 1949 byla škola podle zákona č. 95/1948 převzata do správy státu a v dalším roce už nebyla otevřena.

V síti škol

Čtyři desetiletí sedal na památku voršilské školy prach. Stačilo ale málo, aby myšlenka na církevní školu znovu ožila. Církevní gymnázium sv. Voršily bylo do sítě středních škol MŠMT ČR zařazeno 1.září 1991 a jeho zřizovatelem zapsáno Biskupství královéhradecké.

PhDr. Alžběta Nechvílová

Zobrazit přehled článků