Církevní gymnázium sv. Voršily

soutěže ... nikoli sportovní


Účast na mezinárodní biologické soutěži IBO v Kanadě

Tak fantastický úspěch nikdo neočekával. Na sklonku minulého školního roku se totiž Ondřeji Korábkovi ze septimy povedl bravurní kousek. Dostal se do prestižního výběru, pětice nejlepších mladých biologů, kteří reprezentovali naši republiku na mezinárodní Biologické olympiádě v Kanadském Saskatoonu.
Překvapilo, že tři z nominovaných (tedy většina) studovali na církevních školách.
Postup mezi světovou špičku nebyl „zadarmo“. Konkurence byla ohromná. Školní kolo. Krajské kolo. Celostátní kolo. Několikadenní soustředění těch nejlepších z celostátního kola… Ondřej všude přesvědčil.

Začnu značně omšelou otázkou. Ondřeji, jak to u Vás začalo? Kdy jste pochopil, že biologie je značně „atraktivní dáma“?
To je tak dávno, že si to nepamatuji. Ke zvířatům mě to táhlo odmala, kytky mě oslovily až na gymnáziu a ostatní se tak nějak nabalilo cestou.

Kdysi Vás lákala ornitologie – věda o ptácích. Je to tak i v současnosti, nebo se stávají Vaší srdeční záležitostí i jiné obory?
Ptáci jsou srdeční záležitost dosud, ale jen jako koníček. Chodím je pozorovat a rád si o nich něco přečtu, ale věnovat se jim profesionálně nechci. Lákají mě jiné i jiné rychle se rozvíjející obory, nejvíce mě však táhne klasická zoologie.

Jak jste prožíval soutěž? Věřil jste, že se dostanete až tak vysoko?
Fandil jsem si po krajském kole, ale pak jsem viděl tu konkurenci a kolik bodů kdo v kraji nasbíral… Na celostátním kole ve Zlíně jsem proto byl moc překvapen pátým místem. Pak už mi sebevědomí vzrostlo, a tak postup na Mezinárodní biologickou olympiádu byl skoro plánovaný.

Celostátní kolo olympiády bylo poměrně drsné a dlouhé. Tedy rozhodně ne nějaký hodinový testík. Mohl byste to upřesnit?
Nebylo zas tak moc drsné. Trvalo sice od pondělí do pátku, ale byl to docela příjemný čas v dobré partě lidí. Psali jsme teoretický test, poznávali jsme mně zcela neznámé mouchy, extrahovali jsme chlorofyl, v praktické části měřili obsahy minerálních látek ve vodě a nakonec zmateně pobíhali po lese při terénní úloze. Bylo to fajn.

Kolik vás odjelo do Kanady?
Čtyři soutěžící a tři dospělí. Soutěž byla v Saskatoonu, trvala asi týden, a potom jsme strávili tři dny v Prince Albert National Park, na jezerech a v lesích. Poznali jsme tak hned dvě oblasti – severní výběžek prérie a jižní hranici tajgy. Splnily se mi všechny ornitologické sny v podobě orla bělohlavého či kolibříka. A jinak jsem se osobně seznámil se spoustou přítulných komárů.

Kdo z pedagogů Vás doprovázel?
Samí chytří pánové docenti a profesoři. Z muzea ve Znojmě, univerzity v Praze a Akademie věd taktéž v Praze.

Jak taková mezinárodní soutěž probíhá?
Pořádá se krásný zahajovací ceremoniál, pak se testuje a testuje a pitvá a pak je krásný závěrečný ceremoniál. Tolik ve stručnosti. Organizačně to bylo dost podobné celostátnímu kolu, jen soutěžících bylo víc.

Jaká nejexotičtější země vyslala soutěžící ?
Rusko… Ne, byly tam i exotičtější země, ale žádná z vysloveně rozvojových... Írán, to byla asi nejexotičtější země. S dobrými výsledky. A pak my čtyři exoti.

Jak na Vás působili Vaši kolegové z týmu? Že jsou nejlepší v oboru, je pochopitelné, ale co jejich „lidská stránka“?
Já jsem je znal už z dřívějška, z letních táborů v Běstvině. To je samozřejmě plus. Rozuměli jsme si dobře a dělali jsme pro okolní soutěžící spoustu nepochopitelných věcí. Třeba pozorovali ptáky, což mezi záplavou molekulárních bláznů vypadalo podezřele. Ale samozřejmě platí, že co biolog, to cvok.

Z doslechu vím, že i v jiných disciplínách jste „dost dobrý“. Co vás láká mimo biologie a proč?
Nejsem dost dobrý v ničem. Možná v biologii, tedy určitě ve srovnání s průměrným českým studentem. Lákalo by mě pracovat na dráze, protože moje láska k železnici je stejně žhavá jako můj cit k biologii. Ale jinak? Asi nic, já jsem dost ignorant, co se ostatního týče.

Tento rok maturujete. Jaké máte plány do budoucna?
Odmaturovat. Pak půjdu na Přírodovědeckou fakultu UK a tam se uvidí. Bude ze mě plešatý opláštěný mimoň, pitvající švába. Ne, švába ne, to je dost nechutná zábava. Radši žábu.

Děkuji za rozhovor a držím palce nejen při maturitě, ale hlavně při letošním kole olympiády. Ostatně, podívat se tentokráte do Indie by nebylo vůbec marné.....

Ptal se K. Vopařil, učitel biologie na Církevním gymnáziu

Účast na mezinárodní biologické soutěži IBO v Kanadě

Zobrazit přehled článků



Zpět

Domů